BLOG Regresní terapie

Jedinečnost

Setkali jste se někdy s překvapením nad svým vnímáním jedinečnosti druhého? Pokud ano, tak jste pravděpodobně o jedinečnosti každého z nás přesvědčeni a nebo jste se nad tímto tématem přinejmenším pozastavili. Každý z nás je jedinečný a pokud k němu přistupujete s respektem, otevřeností vůči změnám, které s sebou takové setkání přináší, je nám zvídavost vlastní, nicméně spíše se setkáte s tím, kdo tuto „jedinečnost“ nevnímá. Co způsobí, že přestaneme chtít poznávat vlastní limity, své hranice? Odkud přichází strach, setkáme-li se s někým, kdo tyto hranice stále pokouší? Setkávám se s tímto strachem ostatních, při svém vlastním posouvání hranic a nejenom při něm velmi často. Vnímám-li jedinečnost druhých, jsme jim otevřeni, naslouchající, zajímáme se, co je v jejich mapě světa nového a jak tato mapa světa vnímá tu mou. Právě díky jedinečnosti poznáváme, kolik odlišností každý v sobě nese. Naše tělo je svatyně – chrám, a naše oči jsou okna do tohoto chrámu, kdo jiný může vidět těmito okny to, co právě Vy? V tom je jedinečnost, jsou to vaše vjemy, vaše obrazy a nic z toho není plně shodné s mým vnímáním. Je to vaše pravda, kterou vnímáte danou situaci a má vůbec smysl hádat se, že já mám pravdu, když ji každý vnímá svou vlastní úrovní? :) V jedinečnosti je krása, nové poznání. Bádejte, buďte zvídaví, odhoďte vnitřní zraněnost, která je nepružná, dogmatická, umíněná, hovoří z hlediska toho, co by druzí měli, a co se od nich očekává… Máte možnost rozhodnout se tuto stagnaci odhodit a vnímat, co s sebou Jedinečnost přináší. Více otevřete své oči – vnímejte z širokého pohledu, který zahrnuje i to, co je očím skryté. Hodnotíme převážně na základě toho, co vidíme, ale co je za tím vším, co tyto dvě malá okna vidí? Více otevřete své uši. Naslouchejte, jaká je ta jedinečnost, s kterou přichází  (jak říkávají moudří Toltéci) „tvé druhé já“, jaká slova používá a jak se vyjadřuje o ostatních? To vše je jeho jedinečností – tak jak hovoří o ostatních, hovoří předně sám o sobě. To, co v mém systému není, nemůžu vidět ani vně. Jak uvnitř, tak i vně. Každý děláme to nejlepší co umíme – jinak to neumíme. Kdo tedy jsem, že posuzuji ostatní, zda to, co dělají je „správné“ nebo „špatné“? To a cokoliv jiné mi skutečně nenáleží jakkoliv hodnotit, nanejvýš se otázkami dozvědět, proč sis „to“ vlastně vybral. Přistupujeme-li k ostatním se zvídavostí a vnímáním jejich jedinečnosti, můžou se plně otevřít a dovolit mi pohlédnout do své vlastní mapy světa – to je ten největší dar. A já vám od srdce přeji, aby bylo hodně z těch, co vám dovolí do své mapy nahlédnout. jitka